Recenze – Příběhy v kruhu

Tak jsem se dočkal. Přišlo mi nové Foto.

Prolistoval jsem ho, ale nemám ho dosud přečtené celé. Co mne prozatím zaujalo nejvíc, je zamyšlení Martiny Grmolenské Příběhy v kruhu. Reaguje v něm na dva rozhovory v tomto čísle otištěné. Korčovu Intenzitu bezčasí (Keiko Nomura) a své Pohádky Marty Berensové (Marta Berens). Grmolenská se zamýšlí nad naším evropským/ aristotelovským lineárním vnímáním času. Staví je do protikladu cyklického vnímání času (nejen) přírodních národů ale i našich předků. Polemizuje s zaběhlým vyprávěním příběhů ( a to i fotografických) od do. Vždyť konce příběhů v sobě skrývají začátek příběhu dalšího. Což nekončí pohádky a příběhy slovy: a žili až do smrti, nebo ale to už je jiná pohádka , milánkové. Ah, jak  mnohdy myslíme ve škatulkách. Kolikrát jsem vysvětloval lidem čínskou monádu. To že na vrcholu jednoho principu se v něm rodí jeho protiklad,a by sám z tohoto protikladu povstal. Leč aplikovat cykličnost na příběhy mne nikdy nenapadlo.

Teď jen vymyslet vhodný příběh

 

Řekli o fotografii – Michael Freeman

Citace

  • Většina lidí se cítí podvedena,pokud nabudou podezření, že se je fotograf prostě jen snaží potěšit.

  • Fotografie zachycuje život, ale současně je od něj odtržená, a to obojí současně.

  • Je-li něco na snímku patrné na první pohled, jde o daleko větší hřích, než je-li něco zahaleno rouškou tajemství.

    (Michael Freman)

Tři otázky pro … Martina Votavu

F:. Myslíš, že existuje ve fotografii téma s velkým T a naopak je něco natolik obyčejné, že to nestojí za snímek?

MV – Každá cílevědomá činnost a tou fotografie bezesporu je, nutí aktéra, v tomto případě autora, aby si zodpověděl dvě základní otázky – co a jak. Co? možná je i otázka proč? – to je převážně o tématu. Jak? – to je o interpretaci záměru. Jsem přesvědčen, že každý má své téma s velkým T, je to otázkou naturelu a individuality autora. A naprosto to nemusí korespondovat s tématy které preferují jeho kolegové, galeristi, recensenti, či s tématy danými společenskou objednávkou atp. Druhá věc je jak toto T-téma autor pojme. Goethovské „Dichtung und Wahrheit“, nakolik snímek působí emotivně či informativně, jak je technicky zpracován, nakolik je originální atp. Předpokládám, že každý presentuje snímky o kterých je přesvědčen že zaujmou i bez dodatečného komentáře. V této souvislost pak často hovoříme o autorské slepotě. Autor nemá potřebný odstup a je natolik zaujat svou představou, že nechápe divákův nezájem. S tím zpravidla volba T nesouvisí.

 

F: V poslední době mimo jiné hodně fotíš graffiti v Berlíně. Proč graffiti, proč Berlín?

MV -Atmosféra jinak nesourodého a nepříliš vábného Berlína byla vždy specifická. Ost- a West-Berlin a to vše odděleno monstrózní zdí. Vypjatá atmosféra rozděleného města a najednou náhlá změna spojená s očekáváním co bude „nach der Wende“. Po pádu zdi se do Berlína nahrnuli developeři, stavební firmy a podnikatelé, ale mimo to  také mnoho mladých lidí, kteří zde hledali něco nového, neotřelého a často sami sebe. Squateři, alternativní kulturní scéna, punk, rock, hip -hop, rap, breakdance… graffiti, cut-outs, stencils, street art. Euforie, uvolnění, iluze, rozčarování, skepse. To vše v tomto pořadí a taky na přeskáčku – ale přitom život jde dál. U zbytků zdi pomalované graffiti si to vše návštěvník města uvědomí takříkajíc „naplno“. To přeci nejde nefotit.

 

F:  Máš za sebou řadu úspěchů z výstav, soutěží, nějaký kalendář. Přesto, na rozdíl od některých kolegů, necítíš jako dehonestující účast na velmi neformálních akcích jako byl Fotosalon Tolerance či Blaupunkt. Proč?

MV -Výstava fotografií v galeriích či jiných výstavních prostorách je tradičním a zavedeným způsobem presentace. Provozovatel takovéhoto zařízení má zpravidla nějakou koncepci, nebo alespoň představu co hodlá a co nebude vystavovat. Je to pochopitelné, ale nezřídka pro autory limitující. Neformální, zpravidla jednorázové akce pořádané v plenéru či opuštěných industriálních objektech mají zpravidla charakter happeningu a ponechávají zcela na autorovi čím se presentuje. Je to příležitost a příjemná změna, kterou je hřích nevyužít. Liberecká přehrada a Blaupunkt pro takovouto akci naprosto ideální.

Pozvánka – Výstava FSA – Velká synagoga v Plzni – do konce října 2016

Ještě zhruba měsíc (do konce října 2016) bude v plzeňské Velké synagoze výstava Farm Security Administration (FSA). 

http://cache-img1.pressdisplay.com/pressdisplay/docserver/getimage.aspx?regionKey=jgLP1lI7egaoikua5Lto3g%3d%3d

Putování za lepším životem – Dorothea Lange

 Vystaveny jsou tu fotografie z mnohatisícového souboru, který vznikl v letech 1935-1942, v době velké hospodářské krize když F. D. Roosevelt vyhlásil svůj ekonomický program Nový úděl (New deal). Následně vzniklo několik různých programů a agentur, které měly podpořit zaváděná opatření. A současně měla vzniknout fotodokumentace. FSA byla největší z těchto agentur, navíc v čele její historické sekce stál Roy Emerson Stryker.

Profesor ekonomie a amatérský fotograf sice sám dodal nějaké fotografie, ale jeho hlavní význam pro FSA byl v jeho manažerské a editorské práci. Podařilo se mu shromáždit tým excelentních fotografů. Ať to byli lidé již zvučných jmen jako Walker Evans, Russel Lee, či Dorothea Lange, nebo začátečníci, kteří se záhy proslavili jako Carl Mydans, Marion Post Wolcot a další. Stryker dal fotografům instrukce co fotit, kde fotit, vypracoval každému cestovní plán. Ale, a to je důležité, neřekl jim jak fotit. A tato volnost se vyplatila. Sám Stryker rozsáhlou sbírku neobohatil množstvím svých snímků, nedocenitelná byla jeho práce obrazového editora. Fotografové FSA dodávali ročně kolem 30 000 snímků, (celkový počet Stryker odhadoval na 270 000) z nichž Stryker vybíral snímky k publikaci. Ty pak přebíraly prestižní novny a magazíny jako Time, Fortune, Look či Life. Zprvu byly snímky publikovány pod společnou značkou FSA, později již pod autorovým jménem. I když film Kodachrom přišel na trh rovněž v roce 1935, ze 164 000 dochovaných fotografií je jen zhruba tisícovka barevných. Barevnou fotografii nejvíce používal Jack Delano, který na barvu fotil nejen venku za dobrých světelných podmínek (např. Vermontská pouť v Rutlandu), ale i v továrních halách. Kurátor výstavy Radovan Kodera z celkového počtu vybral 250 černobílých snímků, které jsou vystaveny v celé prostoře Velké Synagogy.

Pochopitelně nemůže chybět ikonický snímek Dorotey Langeové Migrant mamma, u nás též známý jako Kočující (migrující) matka. Vystaveny jsou ještě dva další snímky ze série, kterou Langeová s Florence Owens Tomsonovou nafotila. Migrant mamma je zajisté působivý snímek se silnou výpovědí. Ovšem její věhlas zatlačuje do pozadí další snímky Langeové, jako je snímek matky či skupinový snímek její rodiny, která má být vrácena z Kalifornie do Oklahomy, odkud rodina přišla. Velice působivé jsou například snímek třiaosmdesátiletého osadníka, který čeká na přesídlení od Theodora Junga, obrázek Jacka Delana z trestaneckého tábora nebo snímky Walkera Evanse z Arkansasu postiženého povodní. Oč méně úsměvů divák na fotografiích najde, o to více bídy a beznaděje je vepsáno ve tvářích portrétovaných lidí. V tom bylo poslání fotografů FSA, ukázat lidem bídu farmářů, které postihla kombinace hospodářské krize a velkého ekologického maléru. Ale FSA nešlo jen o bulvární popis bídy, účelem bylo přesvědčit lidi, že je nutno podpořit programy, které mají migrujícím pomoci, aby se znovu postavili na vlastní nohy.

O tom, že se jim to skutečně povedlo, svědčí slova jiného slavného fotografa Ansela Adamse: To nejsou fotografové. To jsou sociologové s fotoaparáty.

Pokud Vás ve fotografii nebaví pouze načančaný glamour a fashion, pak neváhejte a do Plzně se rozjeďte. Myslím, že nebudete litovat.

IB

PDF s pozvánkou

Plzen.eu

Pozvánka – Fotofestival Blatná 2016

Následující zářijový víkend 17.—18. 9. 2016 se na zámku v Blatné a okolí uskuteční již tradiční Fotofestival. Na 11. ročníku budou kromě fotografií známých jmen jako jsou Jindřich Štreit, Josef Sudek či Dana Kyndrová k vidění i fotografové začínající a to především na Otevřené scéně.

foto Jindřich Štreit, z cyklu Hledání domova

foto Jindřich Štreit, z cyklu Hledání domova