Petr Šimr 70 černobílých fotografií

Martin Votava doporučuje:

Ve vestibulu krajského úřadu vystavuje Petr Šimr 70 černobílých fotografií jejichž společným námětem je život v Libereckých ulicích v časovém období uběhlých cca čtyřiceti let. Mimoto je tam i milá připomínka dvou již zesnulých libereckých fotografů Rudy Mužáka a Ladislava Postupy. Výstava bude přístup-ná do konce května. Dne 15.května se uskuteční komentovaná prohlídka za účasti autora. Komentář fotograf Jiří Jiroušek, hudba blues formace Pohromadě na přehradě.

Piećdziesiatka w blysku flesza

Piećdziesiatka w blysku flesza/Padesátka v záři blesku
Stejnojmenná výstava Tadeusze Bilozora (1945, tehdy ještě polský Lvov) měla vernisáž 28.4. v jelenohorské Galerii N.
Tadeusz Bilozor je nejen fotograf, ale i organizátor soutěží a Plenerů, což jsou vícedenní setkání fotografů krajinářů zejména (ale nejen) v Krkonoších. Výčet fotografických společností, kterých je členem, medailí, diplomů a četných uznání za zásluhy o polskou fotografii, by byl sám o sobě velmi dlouhý.
Padesátka v názvu aktuální výstavy značí, že jde o jakýsi souhrn předchozích čtyřiceti devíti individuálních výstav. Pokud bychom chtěli přičíst i společné výstavy, na kterých se podílel, museli bychom přidat dalších tři sta padesát osm počinů. Vystavoval nejen v rodném Polsku, ale i v Bulharsku, České republice, Japonsku, Litvě, Německu, Rusku a USA. Některé snímky vystavené nyní v Galerii N jsme měli možnost vidět například v jabloneckém Eurocentru nebo v turnovském muzeu.
V průvodním textu k výstavě je uvedeno, že oblíbenými tématy jsou krkonošské krajiny, architektura, reportáže a sakrální dokumenty.
Jak sám o sobě říká, kromě krajin je milovníkem detailu. Poetiku detailu tak nachází nejen u relativně „běžných“ automobilových oldtimerů, ale třeba na částech strojů v staré elektrárně. Pro Čechy ne zcela běžný soubor Štoly jsem již viděl a stále ho považuji za zajímavý. Nejde o snímky z hornického prostředí, jak by se mohlo zdát, ale o detaily součástí liturgického oblečení. Vzhledem k bohatému zdobení štol výšivkou tak vznikly zajímavé snímky.
Jakýmsi centrem výstavy (a to nejen umístěním) je soubor z kurzu malby ikon. Je to poměrně čerstvý cyklus. Vznikl před necelým rokem, když se Tadeusz zúčastnil tohoto týdenního kurzu. Nevím vlastně, zda se chtěl naučit malovat ikony, ale jako fotografovi mu to nedalo a objektivem sledoval, jak pod rukama frekventantů jednotlivé obrazy vznikaly. Sám říká, že ho lákalo opustit detail a vytvořit reportáž o kurzu. Za sebe musím říci, že jsem rád, že se ve svém souboru od detailu nedokázal zcela oprostit. Vznikl tak poměrně intimní pohled na snažení kurzantů.
Na bilancující výstavě pochopitelně nemohly chybět ani Tadeuszovy milované Krkonoše. V této části výstavy divák najde mlžné pohledy na horské chalupy i dramatické kompozice mechovitých kmenů. Mezi nimi mne však zaujala velice prostá (až minimalistická) fotografie vodní hladiny pokryté spadaným listím, ze které ční jediný kámen. Ze snímku vyzařuje poklid krajiny zvolna se chystající k zimnímu spánku.
Celkově lze říci, že v době, která přináší množství snímků zobrazujících negativa současnosti, působí fotografie Tadeusze Bilozora jako pohlazení po znepokojované duši. A tak nezbývá, než Tadeuszovi pogratulovat k padesáté samostané výstavě. Nám divákům pak lze přát ještě mnoho jeho fotografií.